Prosinec 2016

Dopis pro Ježíška děti odkládaly na poslední chvíli. Ne, že by nevěděly, co si přát za dárky, ale tak nějak bez mrknutí oka počítaly s tím, že se uvidí po čertech. Respekt tam byl. Pokud si je neodnesou, tak potom bude čas na dopis i tu spoustu dárků, které by pod stromečkem rády měly. Čerti přišli na čas. Nezkušená Majda, nic zlého netuše, je vyrazila vítat s nadšením ke dveřím, jako každou jinou návštěvu. Jenže než stihla rozsvítit, čerti ji šokovali rachotem řetězů a dalšími čertovskými zvuky. Jediným řešením bylo schování se u mámy. Honzík si z loňska moc dobře pamatoval hodného Anděla a tak trochu spoléhal na jeho ochranu. Jenže letos přišli jen Čert (Adélka) s Mikulášem (Míša) a Adélka se z hodného Anděla 2015, převtělila do fakt dost hustého Čerta 2016. Co teď? Ta nejistota v očích byla víc než výmluvná. Dalším adeptem na polepšení byla Šárka, pro kterou to byla ve 3 letech čertovská premiéra. Fotky zachytily důvěrně, jak to u nás vypadalo. Důležité bylo, že děti naslibovaly modré z nebe, odříkaly básničky, Čert i Mikuláš rozdali dárečky a nakonec byli všichni kamarádi. Dokonce až takový, že Majda od té doby se vším, co se jí povede, naznačuje, že by čertík měl radost a už jsme čertíkovi i telefonovali, aby se pochlubila. A taky je pravdou, že když Honzík nebo Majda zazlobí, stačí říct, že zavoláme čerty zpět….

Další prosincovou klasikou je Vánoční míle. Konečně jsme dorazili včas a tak máme i nějaké fotky. Uznejte, že to našim závodníkům slušelo a tu odměnu z nejoblíbenějších si prostě zasloužili. Zlaté prasátko u nás nehrozí. Boule za ušima bývají už před obědem. No pak už přišel Štědrý večer…. Je to možná klišé, ale když rozzářené dětské oči, upřímné nadšení, že pod stromečkem mají spoustu dárků a výkřiky, jak si přesně tohle přály, jsou z nejkrásnějších. Vánoce s dětmi můžu i já.

Fotogalerie