Hinterstoder přeci jen společně a pak hurá k moři

Že se nám s Honzíkem v červenci v Hiterstoderu moc líbilo, jsme se už pochlubili. A když v CK Extrem Sport přistoupili na využití Léni zaplaceného pobytu v jiném termínu, nebylo, co řešit. Doplatili jsme za mě i Honzíka a v pátek 18. srpna vyrazili. Sice už jsme neměli tak fantastické počasí jako v červenci, vlastně docela pršelo, ale každý den jsme byli na výletě a koupat se jezdili do krytého bazénu ve Spital am Pyhrn a táta měl tentokrát i čas na ranní běhání. Sobota byla asi nejdeštivější a tak jsme zařadili jen krátkou procházku kolem jezera Gleinkersee a koupání. Neděli jsme využili k vycházce po okruhu Polsterlucken. Vzhledem k nejistému počasí jsme ji zkrátili nástupem až z horního parkoviště. Okruh vede podél potoka Krumme Steyr a pak i hlavního toku řeky Steyr. Honzík na kole, Majda s odrážedlem, mamka s kočárkem a taťka to celé jen dirigoval. Výlet s minimálním převýšením se vešel do 10 km, s pauzou u statku Polsterstüberl, kde je příjemná hospůdka a čas zbyl i na blbinky u jezera Schiederweiher. Potom jsme těm našim holkám ještě ukázali ohradu s věčně chleba lačnými jeleny u bývalého statku, dnes penzionu s hospodou Baumschlagerreith. Odsud už to byl jen kousek k neuvěřitelně vydatnému pramenu řeky Steyr. Děti sice protestovaly, ale nějaká ta malá „pohádka“ je k těm pár stům metrům přeci jen přiměla.  Pondělí bylo o výpravě na Hösskogel. Kabinkovou lanovkou a pak ještě 4 sedačkou. I s Kubíkovo Chariotem  to ochotná obsluha bez problémů zvládla. Škoda, že nahoře byla docela kosa. Letní idylka by se u jezera Schafkögelsee hodila. Takhle jsme se jen prošli a sfrčeli lanovkama zase dolů do údolí, kde na nás čekala relaxační lokalita s Kneippovým chodníkem, jezírko s jesetery a hezký vodopád na Steyru pod Hinterstoderem. V úterý bylo asi nejlepší počasí a my naplánovali procházku v místě zvaném Wurzeralam. Zubačkou ze Spitalu nahoru, kde se Honzík se chlubil hlavně při pohledu vpravo na kolmou jižní stěnu Stubweiswipfelu 1786 m. Tam přece byl v červenci! Tentokrát jsme zůstali na cestičkách dole. Děti opět na kole a odrážedle, Kubík ve vozejku, upravené cesty s minimálním převýšením, jezero Brunnsteinersee, trocha boulderování, nějaké to dětské hřiště a den utekl jako voda. Stejně jako celá dovolená v Alpách a my už se těšili k moři. Přesun někam k Umagu jsme si představovali trochu rychlejší, ale ono to s těmi dětmi a příležitostným kojením moc neodsýpá. Výsledkem bylo, že jsme střechu nad hlavou měli až docela v pokročilém odpoledni a předcházelo tomu dlouhé marné hledání něčeho, co by nám vyhovovalo a taky už hodně uplakaný Kubík, pro kterého byla cesta prostě nekonečná. Zakotvili jsme ve vesničce Sveti Ivan pod Umagem. K moři pár kroků, před domem zahrada, prostě pohoda. Majda se s mořem skamarádila hned, Honzík kopíroval mě v jeho věku. Do moře ani náhodou. Jsou tam vlny a medúzy. Sice nežahaly, ale vypadaly divně. Majda je chytala a ždímala ručičkama. Honzík ječel. Po dvou dnech už jsme ale byli ve vodě všichni a Honzík se mnou taky jezdil na kole, když jsem chodil běhat. Bylo to prostě fajn!

Fotogalerie