Prosinec 2017

Kubík se nám začal stavět. O dost dřív než Honzík i Majda a navíc se vůbec neměl k nějakým náznakům lezení. Plazení docela vytunil. To by mu šlo, ale lezení ani v náznaku. Tak začínáme trénovat. Majda si jednoho dne vzpomněla, že by místo čerta mohla být princezna se závojem. Mamka začala prát záclony a naskytla se jedinečná příležitost.  Že budeme mít doma třetího vodomila, je jasné! Tahle trojka ve vaně bude výhledově velký dílo! Předprogram Štědrému večeru tradičně zařídila Vánoční míle, kde si Honzík i Majda vyzávodili další medaile do sbírky i kupu dalších cen. Prasátko ale zase neuvidí, klobása vyhrála stejně jako loni. No a Štědrej večer? Jak jinak než úžasnej a skvělej. Děti zářící, křičící, předhánějící se v chlubení, co všechno do toho ježíška dostaly a my s Léňou vysoslí bez energie, než jsme to všechno v noci zabalili, ozdobili, zatarasili….., aby děti měly ježížkovský zážitek co nejintenzivnější. Už teď se těšíme, až se tou hromadou dárků budou za rok prohrabovat všichni tři. Kubík měl sice oči navrch hlavy, ale asi nejvíc z ozdob a svítícího stromečku. První Vánoční svátek jsme si dali oraz doma, načerpali síly a až následující den vyrazili po návštěvách v Přešticích a Dešenicích. Děti se těšily na další dárky a my na to, že nebudeme muset vůbec nic. V Dešenicích jsme přespali a druhý den na Špičáku zahájili rodinnou lyžařskou sezónu. Honzík nic nezapomněl. Jezdil s mamkou, pak sám. Majda zlobila taťku, protože se jí docela dařilo dělat pravé opaky toho, co táta chtěl cvičit. Občas díky tomu byla i honička po kopci, aby byla vysmátá neřízená střela s copama chycená dřív, než způsobí pohromu. Na zimáku už se bruslilo, tak děti s mamkou chodily, jak to jen šlo. Na Silvestra proběhlo vyhlášení nejlepších dětských Běžců Tachovska a naši sporťáci nechyběli. Je to radost. Co si budeme namlouvat. A Kubík už začal koukat po holkách. Julča se ještě neumí bránit, tak byla docela snadnou obětí. 

Fotogalerie