Leden 2018

Do zimy jsme se obuli, jak se patří! Brusle, lyže, lyže, brusle, a aby toho nebylo málo, tak znovu dokola. Hned první víkend v lednu hurá k Votočkům do Rokytnice, a protože víkend je málo, tak ještě 2 dni k tomu. K Votočkům jezdíme rádi my i děti. Sjezdovka u baráku, děti na očích, fajn Jana s Vláďou. Vždycky se k nám někdo přidá. Letos zase Marti s Petrem i dětmi a Standa s Peťou. O to je v Rokytnici lépe. Honzík jezdil jedna radost, mamku brzo proháněl. Taťka potřeboval na začátku cepovat Majdu. To, co odmítala dělat před pár dny Špičáku, tady zmákla během půl hodiny a odpoledne už jsme po Bahýnkách jezdili všichni společně. Mamka se začala učit vozit Majdu na vleku na koleni. Nevím, kdo z toho byl víc otrávený. Výraz Majdy nadšeně rozhodně nevypadal. Mamka s Honzíkem před 2 lety tento prvek rázně odmítla.  Teď jí nic jiného nezbylo, protože děti už lyžují obě a co kdyby náhodou bylo opravdu třeba, vézt je na koleni naráz. Rozlyžovala se nakonec i Šárka, která na začátku trochu kazila morálku častými přestávkami a sáňkováním. Julča s Kubíkem spolehlivě vyspávali dole u vleku. A že byl po ruce Standa, nechybělo ani běhání a skialp na Lysou.  Po středě doma na přebalení pokračovala hned ve čtvrtek naše skitour do Alp. Přidal se Standa s Verčou a na hlídání jela babi ze Kšic. SkiWelt Wilder Kaiser jsme sice neznali a proto vlastně stále hledali, kde nejlíp jezdit s dětmi, ale vždycky našli a Honzík i Majda se lepšili před očima. Navíc bylo docela hezky, takže babi s Kubíkem mohli být celou dobu venku někde poblíž a Léňa mohla kdykoliv kojit. Každý den jsme byli někde jinde – Söll, Westendorf, Brixen a poslední den Scheffau.  Tam jsme Kubíka s babi před polednem vyvezli až nahoru na Tanzbodenalm, aby si užili výhledů i sluníčka, když dole byl mrak a zima. No a Kubík? Sice nelyžoval, ale po měsíci marného snažení s jeho rozlezením, během 3 podvečerů v apartmánu s kobercem přišel jak na to. Doma už pak zvládal i parkety a brzy byl postrachem všeho nezabezpečeného. Prostě tryskový Kubík.

Fotogalerie