Prosinec 2018

Čerti letos přišli nějací hodní. Přehled o těch našich dětech měli. To zase jo, ale nějak divoce je nestrašili. Spíš se ptali a domlouvali. Majda se neschovávala ve sprše jako loni, jen se na začátku držela mamky víc než obvykle. Honzík se rovnou vytasil s básničkou a Majda hned po něm. Jen Kubík nedůvěřivě koukal z náručí mamky, co že se to děje. Fotit s čerty se fakt nechtěl. Štědrý večer opět předznamenala dopolední Vánoční míle. Letos už běžel i Kubík. Medaile nebyly, ale klobásky chutnaly i tak, a hlavně nám příjemně utekl půl den. A pak přišlo to, na co se děti samozřejmě nejvíc těšily. Večeře, zvoneček Ježíška a hurá ke stromečku, jestli Ježíšek opravdu stihl sehnat všechny dárky, které nekreslily do dopisu. Kubík poprvé vnímal stromeček, prskavky, všechny ty světýlka i trhání balicího papíru, které ho Honzík s Majdou rychle naučili. Bylo to krásné, stejně jako u Honzíka a Majdy a bylo to naposledy. Už nám ty děti budou jen růst před očima a tyhle chvíle už se opakovat nebudou. Ale přijdou jiné. Sváteční koloběh jsme tentokrát postavili na hlavu a hned 25. odjeli do Rokytnice. Tím jsme od všeho toho bláznění utekli, a naopak si užili 4 parádní dny na lyžích, byť počasí nebylo úplně nejlepší. Honzík ani Majda lyžovat nezapomněli! Majda rychle zvládla vlek, a tím pádem už se osamostatnila i ona. Honzík nás na Bahýnkách nepotřebuje vůbec. Maximálně, když chce koupi pendrek. Asi nejmíň spokojený byl Kubík, který odmítal zůstávat dole u vleku, když skoro všichni lyžovali. Nedalo se ho furt vozit nahoru a dolů v předklonu, aby měl nožičky na zemi a mohl běžet. Vožení v náruči nestačilo. O Ježíška u babiček a dědečků jsme samozřejmě nepřišli, jen byl o pár dnů posunutý. Vše bylo daleko klidnější. A taky máme konečně jednu fotku ateliérovou…

Fotogalerie