Březen 2019

Počasí nebylo určitě klasické předjarní. Spíš skočilo rovnou k létu. Doma se rychle probudila zahrada, začaly taky závody, ale my jsme si samozřejmě neodpustili naplánované lyžařské radovánky. Dokonce nám s Léňou na začátku měsíce vyšel i prodloužený víkend bez dětí v Zillertalu. Hlídání se ujmuli prarodiče. Další výprava za sněhem o pár dní později do Wilder Kaiser už byla i s Honzíkem a Majdou. Kubík zůstal doma, ale příští rok už bude plnohodnotným a určitě rychle se zlepšujícím členem našeho lyžařského mančaftu. Vzhledem k tomu, že s námi byli Mužíci s Fanouškem a taky Saša s Amálkou, bylo o zábavu i motivaci na svazích postaráno a večery byly také o poznání zábavnější. Probudili jsme se i atleticky. Honzík se se ctí popasoval s 500 m tratí na závodech v Tachově, kde doběhl 2. Asi mu budou delší tratě chutnat víc než ty kratší. Já to mám stejně, tak žádné překvapení. Na Majdu a její vrstevníky je půl kilometru opravdu hodně, ale pochvalu zasloužila, když se do závodu vůbec pustila. A co dodat k tomu, že i nejmladšímu Kubíkovy už byly dva roky. Akorát si zase postěžovat, jak to letí.

Fotogalerie