Piz Bernina

Bernina je pro mě asi osudový kopec. Určitě srdeční záležitost. Nejbližší čtyřtisícovka (4049m), jediná v oblasti Svatého Mořice. Kdy jsem se tam ocitl poprvé? Někdy na začátku století:-) s bráchou a Petrem Bursíkem – tělocvikářem ze základky a určitě člověkem, kterému po sportovní a zejména horolezecké stránce vděčím za mnohé. Tenkrát jsem byl absolutní zelenáč bez zkušeností a na Bianco grad totálně nepřipravený. Petr s bráchou výstup vzdali v sedle Fuorcla Prievlusa a já naivně pokračoval dál sám. Bez lana jen tak výletem. Že jsem v pohodě došel až na Piz Bianco, odkud už nebyla šance sólo a bez výbavy pokračovat, že jsem se bez sebemenšího problému vrátil dolů, nechápu dodnes. Pokračování pak čekalo do roku 2004, kdy jsme si s Honzou Vestákem vyrazili spravit náladu po neúspěchu na Cho Oyu. Tenkrát zradila moje mačka. Spíš vlastně moje blbost. Prostě jsem si mačky před výstupem nezkontroloval a cestou ztratil šroubek na předním hrotu. Zjistil jsem to na Biaco gradu.  Vystoupali jsme na Piz Bianco a pak volali vrtulník, protože to bezpečně nešlo nahoru ani dolů a slaňujte na 30m kousku lana… Inu taky zkušenost. Další rok jsem pokus opakoval s Kubou Boudou. To nás bouřka vyhnala ještě před nástupem na ferratu do sedla Fuorcla Prievlusa. Další pokus jsme si naplánovali s naší stříbrskou lezeckou partičkou. Spali jsme na platu pod ferratou do sedla Fuorcla Prievlusa. V noci parádně zasněžili, ráno se sice ferratou do sedla vydrápali, ale dál to v hlubokém čerstvém sněhu nemělo smysl zkoušet. Takže 5. pokus s Jirkou Trávníčkem a Pavlem Jarošem v srpnu 2011. Konečně se všechno sešlo a odměnou byl dosažený vrchol, nádherné počasí, neskutečné zážitky a všechno umocněné i nechtěným mrazivým sestupovým bivakem bez karimatky a s letním spacákem na ledovci Morteratsch. Bloudit tmou labyrintem ledovce smysl určitě nemělo a nebe plné hvězd má přece taky něco do sebe!

Text „Osudová rozhodnutí“ – Konec léta na Piz Bernině, časopis Lidé a Hory 3/2006

Fotogalerie