
Srpen a září 2018
Tyhle 2 měsíce se moc fotek mimo větší akce, o kterých píši v jiných článcích, neurodilo. V srpnu jsme skoro nebyli doma. Děti doma nebyly vlastně vůbec, protože na konci měsíce jeli ještě s dědou a babi do termálních lázní do Sárváru. Doma to bylo hlavně o koupání. Horská výzva byla až v dalekých Jeseníkách. Ale když se odhlídne od nekonečné cesty tam i zpět, tak jako vždy vlastně fajn. A já si tentokrát docela dost zazávodil, i když nakonec vyhrál s Valčou naši kategorii s velkým náskokem. V září jsme až na týdenní dovolenou v oblasti Lago di Garda, naskočili zpět do běžného režimu – školka, kroužky, zahrada, závody… Možná nám doma roste moderátorka, jak je vidět z fotek. No a taky je vidět, jak si Majda na Gardě „vyzdobila“ pusu. Tohle není zážitek, který bychom si chtěli připomínat, na druhou stranu způsob, jakým se s tím ta naše čerstvě čtyřletá holka vyrovnala, byl neuvěřitelný. Žádný blok z kola. Naopak už druhý den chtěla jet na kole na výlet. Po konzultaci se zubařem se zoubky vydržela celý víkend, oslavila narozky a v pondělí zvládla trhání líp než my s mamkou. Poslední seriálová Horská výzva byla v Krkonoších. Poslední dobou mi zlobil kotník. Neměl jsem vůbec běžet, ale vysvětli to sám sobě, když je to poslední závod. Běželo se skvěle, a i celkem svižně. Březí Valču nahradil Arny, který se rozhodně nenechal zahanbit. Makal. Vyhráli jsme, ale pro mě bylo posledních 6 km Obřím dolem do Pece utrpením a po doběhu už jsem neudělal ani krok. Přitom až do té doby kotník fungoval bez problémů. Ucho se prostě utrhlo… A týden na to se Valče narodila štěňátka!