Červen 2017

Začátek června = Dětský den. Z toho ve Stříbře byly děti fakt nadšený. Moc hezky připravená akce! Běh historickým Stříbrem měl ve startovní listině po více než 20 letech zase Krabíky. Tentokrát hned 2 a oba byli vidět. Majda bohužel spíš slyšet, protože hned po startu zakopla a pláč byl velikej. Ale do cíle už dobíhala zase s úsměvem. No a Honzík? Srdce atleta zaplesalo a rodič by snad i slzu zamáčknul… Náš vrchní blbinkář Honzík, kterého nějaké soutěžení nikdy nebralo, ráno vstal se slovy, že poběží jako teta Zuza (rozuměj teta Zuza Hejnová) a že teda vyhraje. A jak řekl, tak udělal. A fakt běžel moc pěkně! Radost veliká a uznejte, že i ty pózy na stupních vítězů má okoukaný na jedničku. Doprovod Majdy byl samozřejmý. S tátou na Horské výzvě přece chodí taky. Oslava Honzíkových prvních půlkulatin se „zvrhla“ do celorodinné seance. Nejšťastnější byly děti. Když odpadl jeden dospělák, byl po ruce druhej. Nejvíc v kurzu byli logicky všichni skoro dospěláci. A pak už se jelo s dědou a babi ze Kšic do Maďarska. Lázně v Sárváru se staly místem, kde děda zjistil, že s těma našima dětma už je vlastně docela zábava, že to s nima není jen o zlobení u jídla a společně s babi se pořádně zapotili, aby ty dvě neřízené střely v bazénech uhlídali. Všichni se vrátili nadšení a Majda v necelých třech letech nepotřebuje do vody žádný kruh nebo rukávky. Kubík sice zatím není tak akční, ale už se krásně směje, brumlá, začíná reagovat na chrastítka a roste jako z mlíka. A hlavně je to ten nejlepší bráška!

Fotogalerie